Když si čuchnete k minimalsmu

Měla jsem doslova tuny věcí. Ale k čemu? Proč jsem si koupila čtvery stejné boty v jiných barvách, i když jsem věděla, že si je nikdy nevezmu na nohy? 

Početla jsem spoustu článků, typů a rad, jak mít míň věcí a víc zážitků. Když můž vyrazil na pánskou jízdu, pustila jsem se do úklidu. Každých půl roku jsem probírala oblečení, knihy, diáře, zápisníky i doplňky, a pokud jsem si je nevzala na sebe nebo nepoužila, poslala jsem je po známých dál. S mým novým smýšlením mi ale došlo, že tohle nestačí. A tak jsem se pustila do boje se svým životem zaplněným nepotřebnými věcmi. 

Cože?! Proč jsem to všechno kupovala?

Začala jsem pracovním stolem. Sentiment musí stranou. Co nemá užitek musí pryč. Pak jsem pokračovala botníkem a skříní. Před touhle mou materiální panikou jsem neustále nakupovala. Je to ve slevě? Tak to musím mít! Nová kolekce? Tak to musím mít! Mám teď chvíli času, co budu dělat? Půjdu nakupovat! A z těchhle chvilek byla plná skříň věcí. Trička, co jsem si nikdy nevzala na sebe, boty, ve kterých se nedá chodit, značková kosmetika (plná chemie a stejně jí nepoužívám). To všechno muselo pryč. A takhle to dopadlo:  

Mnoho druhů společenských akcí, mnoho druhů oblečení. Ale zapracuju na multifunkčnosti jednostlivých kousků. Zde najdete zimní věci, večerní věci, taneční věci, pracovní dresscode i oblečení na cvičení a box. 

Všechno musí pryč. Růžový batoh Fred Perry ze střední, roky nepoužitá kabelka Armani i keramické prasátko. (Kaktus se tam dostal omylem, dále ho využívám jako polštářek. Je to totiž jediná kytka, kterou jsem zatím nezahubila. Trolíka mám taky stále na stole) 


Všechny věci, které jsem nenosila jsem poslala po kamarádkách dál. Ať už byly drahé nebo nové - nenosím je, ale někdo jiný možná bude. A tak šly do světa. Teda pod jednou podmínkou, že se nic nesmí vyhodit. Kamarádka dostala jasné instrukce, podarovat vše co půjde, a ten zbytek buď vrátit mně, nebo dát na charitu. 

Nejhorší je, když si uvědomíte, kolik peněz jste utratili za věci, které nepotřebujete. U mě by to byla opravdu velká částka. 

Co na to okolí? 

Když přítel přišel domů, myslela jsem, že dostane infarkt. Beze srandy. Nemá rád plýtvání věcmi a tohle moje nové smýšlení mu bylo proti srsti. Nedokázal pochopit, že ty věci už nepotřebuju. A hlavně ho zajímalo, proč jsem je kupovala, když je nenosím. Což byla otázka, která trápila i mě. Teď už si rozmyslím, zda je mi to užitečné. Začala jsem používat jednoduchou rovnici:

Jakou to má skutečnou cenu?

Než si něco koupím, vydělím cenu toho výrobku odhadem využití výrobku. Pokud si chci koupit tričko za 200kč a vím, že se mi po pěti vypráních rozpadne, a taky se mi nehodí jinam než do města jednou za měsíc, vyjde mi jedno nošení na 40kč a budu ho mít cca na půl roku. Pak se mi stejně okouká. Naopak třeba kvalitní bílé tričko z biobavlny za 500kč vydrží desítky praní a hodí se k džínám, obleku i k sukni. Pokud to budu nosit dvakrát týdně a vydrží mi minimálně dva roky, vychází mě cena nošení cca na 2kč (pokud tedy správně počítám). Vyjde mě tedy kvalitní dražší oblečení ve skutečnosti levnějš.  

Co ale s těmi opravdu drahými věcmi? 

Mám z období nakupování spoustu věcí, které byly opravdu drahé a mám k nim trochu sentimentální vztah. Nechci je jen tak darovat, přeci jen jsem za ně dost zaplatila. Nabízím je tedy k výměně na různých bazarových fórech. A skvěle to funguje. Ať už se jedná o kosmetiku, nebo kabelky. Vždycky se najde někdo, kdo si to nemůže koupit za plnou cenu, ale má co na výměnu a já to využiju.

Co jsem ale nedokázala? 

Poslat dál plyšový kaktus. Byl to dárek a krásně vyjadřoval mé působení na kytky. Každá zatím chcípla, kaktus žije dál. Vyhodit moji sbírku Harpers Bazaar. Trvalo mi několik let dát dohromady každé vydání tohohle módního časopisu. Teď ale přemýšlím, co s ním? Někdo nějaký nápad? 

Poslat dál sbírku Ijáčků z pohádky medídka Pů. Omlouvám se všem minimalistům, ale sehnat originálního oslíka od Disney, kterého ještě nemám, mi dalo hodně práce. Jako někdo ještě není připraven na rodinu, nebo vztah, já ještě nejsem připravena poslat do světa všechny mé plyšové oslíky.   

A co mi to vlastně přineslo? 

  • Neutrácím (tolik) 

Nekupuji věci, které nepotřebuji. Utratím tedy míň peněz. 

  • Opravuji, co opravit jde

Snažím se opravit rozbité věci. Pokud to nejde a tu věc potřebuji, koupím tedy novou. Ale zjistila jsem, že většina věcí opravit jde :D

  • Plánuji nákupy dopředu

Znáte to, že jdete pro rohlíky a najednou máte plný nákupní košík? Já víc než dobře. Pokud jdu tedy nakoupit na večeři, nakoupím pouze věci na večeři. A pak ani neplýtvám jídlem.

  • Kupuji jen to, co potřebuji

Pokud zrovna potřebuji nové tričko, koupím si pouze to tričko. Snažím se ignorovat neutichající křik cedulí s nápisem sleva. Přeci jenom jsem ženská, a volání osamělých kabelek, které chtějí do mé sbírky, se těžko odolává. Zatím ale nepolevuju. 

  • Uvědomuju si morální cenu věcí

Každou věc musel někdo vyrobit. Každá věc zanechává ve světě jinou stopu. Ruku v ruce s minimalismem jde i ZeroWaste a eko životní styl. Ale o tom až jindy. 

  • Nemusím složitě vybírat, co si vezmu na sebe

Mám několik málo kousků oblečení, které jsou multifunkční. Hodí se na večer i do práce. A přesně tak by měl šatník vypadat. 


I když mám před sebou ještě dlouhou cestu, důležitý je první krok. Vím, že musím ještě hoooodně věcí zdokonalit, ale každý nějak začínal, nebo ne? :)