Naboso?

Když sundáte boty a vyrazíte do světa tzv. na Duška? Jaké jsou mé první pocity chození bez bot? A co zranění? 

Jak to všechno začalo? 

Sezení u počítače je spojené se spoustou zdravotních nepříjemností. Mě začala bolet kolena a záda. Po příspěvku v jedné diskuzi mi děvčata radila, že je to z bot. A v tu chvíli mi to došlo - sundám boty! 

I na nejvyšší horu se stoupá lidskými kroky

Pročetla jsem spoustu různých článků o tom, jak začít chodit bez bot. Nejdřív se mi to zdálo, jako pořádná alchymie. Sundala jsem botky nejprve na nákup. Druhý den jsem zkusila bez bot vycházku se psem i nákup. No a pak už jsem složila piškotky do kabelky a vyrazila bez nich.

Mámííí, ta paní nemá boty!

Najednou zjistíte, že svět kolem nás je vlastně úplně jiný. Každý typ povrchu je jiný na dotek, má jinou teplotu a je jinak příjemný. Tráva vás ochladí, asfalt zahřeje, když fouká vítr a kameny na polní cestě nejsou tak ostré, jak vypadají. Co je ale trochu nepříjemné jsou dlaždice v hypermarketech. Jsou velmi studené. Ale v obchoďácích si užijete i hodně zábavy.  Jednou jsem čekala v hypermarketu ve frontě a malá holčička si neustále prohlížela moje nohy. Pak mi došlo, že vlastně nemám boty. Podívala se na maminku a zvědavě jí oznámila, že nemám boty. I když občas pohledy lidí nejsou příjemné, časem si na ně zvyknete. Já jsem vždycky byla velký extrovert a jsem ráda středem pozornost, takže mi to spíš vyhovuje.

A co zranění? 

Věčná otázka lidí, které potkávám. Bydlím v Plzni. Plzeň je poměrně velké město se spoustou nepořádnými lidmi. Nejdřív jsem po velmi rušných ulicích chodila v botách, když jsem je přešla, zase šli do kabelky. Hned první den, který jsem chodila úplně bosa, jsem si píchla střep do nohy. Poprvé a naposledy (naštěstí). Nejdřív jsem si toho ani nevšimla, ale při kartáčování mých něžných nožek mě to zaujalo. Byla to malá ranka. Vyčistila jsem jí, namazala, a už tomu nevěnovala pozornost. Druhý den jsem ušla pár metrů v botách a pak je opět strčila do batůžku. Rána se přes noc zatáhla a druhý den už jsem to ani necítila.  Teď už ani pod nohy nekoukám. Samozřejmě po očku lehce kontroluji, kam šlapu, ale zjistila jsem, že je opravdu malá šance, že si něco píchnete do nohy. 

Jak to mám teď? 

Pořídila jsem si kožené balerínky s velmi tenkou podrážkou. Na noze skoro nejsou cítit a po složení jsou velké jako peněženka. Tak je strčím do kabelky. Chodím bez bot téměř všude. Na schůzky s klienty si bohužel botky vzít musím, ale tu chvilku to vždy přežiju. Je až neuvěřitelný, jak rychle si nohy zvyknou na změny teplot. Každou chvíli se mě někdo ptá, jestli mi není zima. Tenhle týden u nás foukal tak studený vítr, že jsem si musela sundat balerínky a ohřát si nohy o chodník :D  Takže ne- není mi zima. 

Jaké je vzít si opět konvenční boty? 

Jedním slovem - utrpení. Před nedávnem jsem si vzala své oblíbené tenisky Converse. Než jsem začala chodit bosa, myslela jsem si, že pohodlnější boty neexistují. Po celém dnu navštěvování zákazníků mě začaly neuvěřitelně pálit nohy. Takže za mě už jedině barefoot nebo úplně bez bot.   

A co moje bolavá kolena? 

Už nebolí! Ale bacha na techniku. Nešlapejte na patu. Ty otřesy by asi nebyly nic zdravého. 


Barefoot botky z našeho eshopu: (balerínky jsou pro mě top)