S čistou hlavou, špinavýma nohama a úplně offline

Znáte ten pocit, kdy už opravdu musíte vypadnout? Nejradši byste si sbalili věci a vyrazili někam do divočiny, pryč od všech lidí? No tak proč to neudělat? Víte, jak chladí rosa na holé kůži, nebo jak dlouhý je den, když jste offline? 

My se takhle jednou za čas sbalíme, vezmeme batohy, stan, hafana a vyrazíme někam doprostřed lesa, daleko od lidí. Tahle kempovačka byla pro mě osobně dost jiná. Od jara jsem do svého života zavedla pár změn, které se mi teď ukázaly jako správný krok. A co že bylo to jiné oproti obvyklým výpravám?

Úplně bez bot

Na přechody po skalách a slejzání kamenných kopců jsem si navlíkla své oblíbené ponožkoboty. Jinak jsem po lesích běhala bosa. 

A co mi to dalo?  Překvapí vás, jak velkou stabilitu máte bez bot. Nenastal jediný okamžik, kdy jsem se bála, že mi podklouzne noha při klesání ze skály, nebo že si vyvrknu kotník. A víte jak chladí po ránu rosa na holou kůži? Zkusili jste někdy jít po jehličí bosí? 

Komplet offline

Místo, které jsme po dlouhém hledání s bloudění zvolil, bylo několik kilometrů vzdálené od jakéhokoliv online světa. Je neuvěřitelné, že u nás ještě takové místo vůbec někde existuje, ale je to tak. Žádný telefon, žádná sms, ani facebook a dokonce ani messenger. Prostě místo, kde se zastavil čas. 

A proč je to dobré? Nic vás neruší. Můžete v klidu přemýšlet, užívat si okolí, soustředit se na nové nápady. Den je pak mnohem delší. 

S čistou hlavou 

Nebo možná prázdnou hlavou. Nemusíte řešit emaily ani problémy cizích lidí. Ráno vás místo vyřvávajícího budíku probudí zpěv ptáků. Můžete si jen tak sednout a několik hodin zírat do řeky nebo do ohně. Necháte myšlenky plout a pozorujete, kam vás vlastní duše zavede.  Je to prostě ráj pro každou kreativní mysl. 

Další postřehy: 

Podle mých vědeckých výpočtů existuje určitá úměra mezi tíhou batohu, náročností terénu a dosažení cíle. Zjistíte, že čím těžší máte batoh, a čím horší zdoláváte terén, tím větší je pravděpodobnost, že se ztratíte. 

Stádo krav budí hrůzu. Když vás ještě před prvním ranním kafem přepadne stádo půltunových krav s rohama a usadí se vám téměř ve stanu, poznáte, co znamená divočina v pravém českém významu. Krávy z několik kilometrů vzdáleného statku přebrodily řeku a vydaly se za dobrodružstvím. Po několika hodinách souboje s partičkou vzteklých zvířat, jsme zvítězili. Povedlo se nám zachránit věci a hrdinsky utéct. 

Ponaučení na závěr: Kráva je kámoš, ne žrádlo.